Červen 2016

Počítačová hra

30. června 2016 v 11:39 | Veronika B. |  Tipy
Asi bych nikdy něvěřila, že někdy budu psát článek o počítačové hře, jenže tenhle můj blog je o mém životě a ta hra do něj teď už patří také.

Nečekejte ode mě nějakou supr recenzi, protože na to nemám ani právo ani koule Úžasný... Totiž na té hře pracuje můj manžel, všechno se teď doma točí kolem téhle hry. Ta grafika je totiž z části jeho prací. Proč o tom ale píšu... kdo to nezná, stojí za to, se na ní mrknout. Já nejsem zastáncem PC her, v mém životě jsem hrála pouze The Sims, piškvorky a dámu po netu, jo a pexeso. Ale tahle hra je opravdu krásným kutilským dílem pár kluků, co se jen tak rozhodli, že si udělají něco pro sebe. Jenže se to dostalo do trošku větších rozměrů. Nyní jsou na Steamu, jejich hra je levná, dobrá, stále se rozvíjející ... a když vidím, jaké úsilí do ní investují...

No, rozhodně, kdo rád hraje hry, mrkněte....

https://www.factorio.com

Co je u nás nového...

15. června 2016 v 21:41 | Veronika B. |  Mateřství
Naší malé princezně už začíná 5. měsíc života - hrozně to letí! Nicméně jsme byly na 4. měsíční kontrole a tak jsem svolila k naušnicím ihned v ordinaci. Dlouho jsem se na tohle připravovala čtením článků a zkušeností na internetu, ale neměla jsem vůůůbec jasno, jak, co, kde, za kolik... takže moje zkušenost:

Věděla jsem, že já a zřejmě celá moje generace je má propíchnuté od doktora, jehlou, au. Naštěstí si to nikdo z nás nepamatuje. Něco jsem o tom načetla a tak jsem doufala, že doktor mi nabídne nastřelení naušnic. Taky že jo. Hezky mi to vysvětlil, že ani on sám v ordinaci nepropichuje jehlou, pouze na výslovné přání maminek, ale raději nastřeluje. Vem to čert, jestli kvůli penězům a nebo kvůli tomu, že je fakt cíťa a nechce tam mít uplakané děti a krev.

Nicméně, sestřička udělala černým fixem malé tečky na ouška naší princezny, já to pochopitelně odsouhlasila. Pak jsme malou zabalily se setřičkou do plenky, taková kuklička z ní byla. Vzala jsem si jí na klín, sestřička jí držela hlavičku a doktor měl takovou úžasnou malou pistolku v ruce, obě ouška i s mým otočením pod lampou byla hotová za ... 15 vteřin a to přeháním? Jediná kapka krve nebyla, ani červená ouška a naušnice krásné z titanu s kamínkem.

Cena - 800,- Kč. Ano, je to drahé, asi, ale, lepší než jí trápit jehlou, hodně krve a hojení, hnisání, ten pláč, naše Emí řvala, že jsme jí držely hlavu. Nicméně, stojí to zato.

3 dny nenamáčet (cha cha, samozřejmě jsme to už namočily při koupání) a 6 týdnů nechat v uších, poté vyměnit za jaké chceme. Já je nechám déle... za ty peníze Úžasný.

Takže to tak.

A dnes, byla k obědu první mrkev, 3 lžíce a supr. Stále kojím a to je teda prostě nejlepší... vůůůbec se tím člověk nenamáhá, ale jo, zítra bude zase mrkev. V pátek taky. V sobotu bude brambor. A pak zase brambor.

:-)

Konečně spí celou noc

8. června 2016 v 15:46 | Veronika B. |  Mateřství
Když konečně najdu čas na psaní, mrknu a musím se smát - zase mi téma týdne totálně hraje do karet.
Jelikož teď mám trošku spánkový deficit, protože spánek je teď pro mě něco (nejde o počet hodin, stačilo by mě spát prostě vkuse), jako pro ostatní lidi dovolená... koupila jsem si knížku ... "Konečně spí celou noc". Hádám, že v mém lehkém zoufalství mi kniha JISTĚ pomůže k tomu, aby ten můj malej "brambůrek" spal, nejlépe celou noc a nejlépe samozřejmě tak, kdy já si usmyslím - HAHA, ještě jednou HAHA.

Nicméně knížku doporučuju, jsem zhruba v půlce a musím se smát. Asi tak ve zkratce, moje dítě prostě teď nespí (trvá to cca 5 dní), protože je žravá. Už budem končit 4. měsíc a tak se těším na první kašičky, příkrmy... Já prostě DOUFÁM, že jí to trošku na tu noc zabetonuje. Ona se mi chuděra vzbudí, má takový hlad, že mi málem žere ruce, nakojíme a hned spí. Jako "trhlá bio matka" odkládám stále možnost Sunaru, Nutrilonu... takže se vymlouvám na růstový hlad. Nicméně, abych to nezakecala, je to fakt, dítě roste 9 měsíců, cca 40 týdnů s námi... v našem těle... v porodnicích to je samé - bonding, rooming in... a pak jako přijdeme domů a šup s tím malým bezbranným tvorem do jeho postýlky! Aby se prej nenavyklo spát s námi nebo nedej bože jsme ho nezalehli, či snad nějaký syndrom náhlého úmrtí...

Miminko chce být prostě s námi...já se mu nedivím, chce pocit jistoty a bezpečí.. teplou náruč maminky.... přitulit se k prsu, protože je to pro něj NAPROSTO PŘIROZENÉ...

No, přečtěte si tu knížku, pokud Vaše dítě žije hlavně v noci.... třeba Vás to nakopne, otevře oči.... jestli něco nezměnit... Nicméně.. na rovinu... Ema začala spát s námi... usíná ve své postýlce... bez problémů... v noci si ji bereme k nám... jednak to potřebujeme MY, chceme to MY a chce to i naše Ema.... a hle... všichni jsme spokojený, vyspalý... (v rámci možností - spíme "líp" než když se neustále zvedám k její postýlce... když žere každou hodinu a půl...) nikdy nebudu zahazovat pravidlo - šťastná máma = šťastný dítě a naopak. + doporučuju zakoupit hnízdečko.. nemusí tak prcek spát uprostřed... ale na kraji postele ...

No, další povídání zase příště, Emi se už budí na terase.... určitě hlady... jedla, chudák, před hodinou a půl!