Únor 2016

Šestinedělí

24. února 2016 v 15:18 | Veronika B. |  Mateřství
Tak máme dnes 12 dnů od porodu, narození naší dcery... Já se cítím.... překvapivě hodně dobře. Čekala jsem, že budu celý den v pyžamu, nebudu vedět co je to hygiena, jídlo.. ale zatím je to velká pohoda!

Musím říct, že pokud mám srovnat první dny v šestinedělí a těhotenství v posledním měsící... tak volím šestinedělí. Vzhledem k otokům, problémům s ohýbáním, špatnými pocity... šestinedělí je blaho! Všude jsou teda plíny, na sušáku, na pohovce, u postele... Nosím taky náramek na ruce, který pravidelně přehazuju, kvůli kojení, protože si fakt nepamatuju ze kterého prsa jsem kojila naposledy... někdy i pochybuju, že jsem si náramek přehodila... ale nicméně... zvládám se v klidu najíst, udělat si pohodu, dát se do "kupy", dokonce doma nosím i makeup... žehlím... vařím... starám se o domácnost... a nechodím v pyžamu...

Uvidíme, jaké to bude dál, ale myslím, že pokud je človíček v pohodě, cítí to i dítě, a je pak v pohodě také... takže maminky, jestli tenhle výlev, některá čtete... hlavně klid, nohy v teple... když je klidná máma, je klidné i dítě... cítí to z nás :-)

Cena našich životů....

20. února 2016 v 8:05 | Veronika B. |  Mateřství
Delši dobu jsem se neozvala, protože, jak jsem psala v jednom z článků... "čekám na nový život"..

Chtěla jsem napsat, co bylo důvodem mé neaktivity... koukám na téma týdne a hle.. ono se hodí...

Článek popisuje můj pobyt v nemocnici...

Ve středu 10. 2. jsem šla na klasickou kontrolu před porodem, už do nemocnice, protože jsem byla v termínu porodu. Srdíčko maličké v pořádku, najenou mi změřili hodně vysoký tlak a v moči strašně moc bílkoviny. Rozhodli, že si mě tam nechají a domů mě už jako 2v1 nepustí....

Byla jsem nucená k různým vyšetřením, která jednou ukázala, že jsem v pořádku a jednou zase ne... Nicméně svým stresem jsem si porod maličko v pátek vyvolala, i přestože mi po pár hodinách dali ještě vyvolávací tabletku.

Z noci ze čtvrtka na pátek jsem kvůli vysokému tlaku - 210/150 dostala nějaký srdeční záchvat, který mě i malou ohrožoal na životě... V pátek ráno přišel lékař a řekl mi, že uděláme císaře.... až ve 14 hodin ke mě lékař přišel a podal mi tedy tabletku na vyvolání, v té době jsem se ale najednou otevřela od rána už na víc centimetrů... Po chvíli jsem měla silné bolesti, jako při menstruci, nikdo z personálu mi je nevěřil, prý je brzo...

po hodině jsem už ležela na pokoji, kde jsem měla kontrakce po 1,5 minutě.... které si s semnou poctivě protrpěl manžel..

kolem 16. hodiny jsem šla do sprchy, malátná, a tam mi praskla voda.... poté jsem už šla na porodní box... a v půl 7 večer se nám narodila dcera Ema. Musím říct, že druhá doba porodní byla krátká, pouze jsem 3x zatlačila a malá byla venku. Manžel říkal, že to trvalo snad 5 minut.... vděčím za to pomůcce jménem Aniball.... kdo je před porodem.. a zajímá ho to... napište... výrazně si tím ušetříte čas s vytlačením miminka.. nehledě na to, že jsem bez šití...

bohužel jsem ale kvůli tlaku po porodu omdlívala a tka se mi v noci staraly sestřičky o malou...toho nejvíc lituju... ale ráno už byla s semnou...

nicméně z lékařské zprávy jsem se po pár dnech dozvěděla, že moje malá a ani já jsme nemusely porod přežít, obě jsem měly výraznou srdeční aktivitu a malá, kdyby lezla pomaleji ven... by ... radějí si to nepředstavovat... dopadlo to dobře... Ale.... odůvodnění doktorů bylo, že měli ten den hodne práce s císaři... atd atd... a že jsem mladá... a že to zvládnu... neumím si představit, kdby to nedopadlo... hazard s lidskými životy...

Začiná mi teď krásné období mateřství... díky vesmíre... !

Domov jako samozřejmost

9. února 2016 v 20:11 | Veronika B. |  Život
Domov je pro nás všechny takovým hnízdem, místem, kam se vracíme po práci, je tam naše rodina a cítíme se tam dobře. Měli bysme si jen uvědomit, že domov není samozřejmost, je hodně lidí, kteří po něm touží. To nemluvím jen o bezdomovcích, ale co třeba dětičky v dětských domovech? Domov není totiž jen místo, kam chodíme, je to také teplo a pocit bezpečí....

Važme si naší rodiny, budujme teplo, pohodu a klidnou atmosféru v našich domovech, je to přece místo, které nám dává tolik energie. Zdobme si domov, pečujme o něj a nenechme si ho nikým vzít...

Sociální sítě a dokonalost lidí

6. února 2016 v 18:26 | Veronika B. |  Život
Dnes jsem se rozhodla napsat článek, který je odrazem mých pocitů z poslední doby užívání Facebooku a Instagramu. Jak jistě víte z předchozích článků, mám posledních pár dnů do termínu porodu a tak si umíte jistě představit, že moje pocity z mého vzhledu nejsou zrovna ideální... Asi poslední týden už se na nic moc nezmůžu a tak projíždím profily na facebooku a instagramu.

Nutno podotknout, že si začínám uvědomovat, jak všemu vládne fit style, móda, cestování a to vše pod malou drobností jménem peníze. Abych to lépe vysvětlila... vidím tisíce fotek holek a kluků, kteří pod každou fotografii napíšou "healthy food", "livestyle", apod... určitě se mi líbí, že lidé si více hledí toho, čím se stravují, chtějí si udržet zdravou kondici, přejít na zdravý životní styl, ale se vším by se mělo nakládat opatrně. Podle mě, ne každé tělo zvládá chodit několikrát týdně na několik hodin do fitka a k tomu by měla stačit strava lehká jako pírko. Se vším by se mělo nakládat opatrně... Někdy vidím holky, které by se za špejly schovaly a ony napíšou pod svou fotku... "musím ty špeky schodit" - těžko říct, zda-li chtějí slyšet, že jejich postava je skvělá a nebo to hraničí s nějakou psychickou poruchou... jejich jídelníček se skládá z lehké snídaně v podobě nakrájeného ovoce, oběd potom z malého kusu masa a večeře potom z lehkého salátu. Na každé tělo působí určitě všechno jinak, ale bojím se, že někdy se jedná o špatný příklad pro mnoho jiných....

Nicméně musím uznat, že moc schvaluju cvičení v kombinaci se zdravým jídlem. Sama jsem jedlíkem různých chia semínek, kustovnice, atd. Ale hlavně makat, nechtít vypadat jako modelky, které jsou pouze věšákem na ramínko a za jejich štíhlostí opravdu z velké části stojí anorexie a nejdůležitější dle mého je jíst, jíst, jíst. Jakmile tělo strádá, stejně si nějaký ten tuk bude ukládat. Já razím stravovat se po malých porcích, ale víckrát denně.

Druhým bodem, který teď sleduji je móda... moje denodenní zvyklost už tak od října jsou: těhotenské kalhoty, volnější trika a manželův svetr. Musím uznat, že tedy až teď, posledních 14 dnů je to tragédie... Do Vánoc jsem se přibližně vešla do svého, jakštakš. Ale proč to zmiňuji, závidím mnoha slečnám, jak se oblékají, jak jim vše ladí do posledního detailu... ale na druhou stranu, pokud vidím ty hastagy... jak je možné, že tolik slečen má na tak drahé značkové oblečení? Nějak mi to nejde do hlavy... Ale vidím řetězové reakce... například, taška "Obag", která je možno vidět na každém rohu... co je na tom pěkného? Nyní letí australské boty "Ugg", jejichž cena ... no... Nevím, nevím... třeba po mateřské začnu více vydělávat a nepřijde mi to tak divné :-)

Cestování je jedna z věcí, která mi přijde fakt důležitá. Člověk pozná mnoho nového, vzdělává se, učí se... ale je finančně také velmi nákladná... Kéžby si většina lidí mohla všechno dovolit... Což mi připomíná smutnou story ze středy, kdy jsem jela do obchodu, a přede mnou platila maminka nějaký salám junior, taková velká "šiška" za 18,- Kč. Když jsem viděla malého chlapečka, představila jsem si, že mu to maminka dá k večeři, bylo mi ouzko... co v tom asi může být zdravého a prospěšného pro tělo? A to ještě chlapeček u pokladny žadonil, že by chtěl tyčinku Mars, na kterou maminka samozřejmě neměla peníze...

No, článek je trošku roztržitý, ne možná zajímavý, jen jsem se musela vypsat ze svého pocitu dokonalosti nektěrých lidí a jejich neustále sdílení těchto zážitků....

Baví mě žít každý den

3. února 2016 v 20:27 | Veronika B. |  Život
Myslím si, že máme obrovské štěstí, v jaké době dnes žijeme. Sice se může zdát, že se pomalu ale jistě ten svět nějak bortí, ale pořád máme veliké šance prožít šťastný a spokojený život.
Málokdo si uvědomuje, jak je supr ráno vstát a jít do lednice pro snídani. Někdo někde nemá ani ten luxus vlastní postele, natož pak plnou lednici jídla. Mít práci je taky fajn. Sice se může zdát, že žití ze sociálních dávek a flákání se celé dny doma je supr, ale obohati to nějak psychicky člověka? Dokáže potom něco člověk? Může být na sebe pyšný?
Cestování je jedna z věcí, díky které můžeme poznávat svět a sebe samé. Však všechny ty technologie které jsou dnes kolem nás jsou skvělé. Odjedeš prostě do země na několik měsíců, ale denně komunikuješ s rodinou přes skype a další... Ne jako dřív, když po půl roce přišel dopis, protože se ještě třikrát ztratil a byl kompletně vybrán... a za tu dobu se ledacos změnilo...
Celkově si myslím, že by člověk měl být vděčný za svůj život a vytěžit z něho maximum. To bytí tady je časově omezeno a měli bychom si vzít s sebou do hrobu nějaké ty pěkné zážitky. Samozřejmě jsou v životě ty horší chvíle, ale i ty stojí zato. Mnohdy se z nich můžeme poučit do budoucna a čerpat zkušenost, která je k nezaplacení. Musíme si umět vážit maličkostí, protože si myslím, že takové ty maličkosti, jako probouzení se každé ráno vedle osoby, která Vás miluje, či ona zmíněna lednička plná jídla, teplé oblečení, voda... jsou věci, které si musíme uvědomit že máme a cenit si jich. Lidé jsou potom negativní a neustále všechno kritizují...
Žijte každý den tak, jako by měl být Váš poslední a každé ráno děkujte životu za všechno, co máte... protože uvědomění toho všeho tkví v tom, že jsme zdraví, inteligentní a mocní.
Hezké dny všem, V.

Recept na domácí chleba

1. února 2016 v 12:08 | Veronika B. |  Recepty
Domácí CHLEBA

- chleba kyne 8-12h, takže příprava je ideální ráno před odchodem do práce nebo naopak v pátek večer před sobotním ranním pečením

- ušpiníte minimum nádobí
- na celé pečení budete potřebovat: mísu, gumovou stěrku, hrnek 250ml, skleněný pekáč s poklopem nebo hrnec s pokličkou vhodný do trouby (prostě cokoliv zavíratelné objemu cca 2l)

Postup: Do jedné mísy:
  • 3 hrnky hladké mouky (hrnek klasický cca 250ml, v případě tmavé chlebové, špaldové atd. chleba tolik nenakyne a je tužší a uvnitř vlhčí, ale zastávám názor, že je zdravější, lze také namíchat např. jeden hrnek hladké a zbytek špaldové...)
  • 1 lžička sušeného droždí
  • 1,5 lžičky soli
  • 1 lžička drceného kmínu
  • podle chuti můžete přimíchat cibulku, česnek, bylinky, semínka, škvarky…
  • Do zamíchané směsi nalijeme 1,5 hrnku vody
  • Vznikne nevzhledné těsto, které přikryjeme utěrkou a necháme kynout
- některé recepty říkají, že si máte s chlebem ještě pohrát na vále, já osobně ho vždy "vyleju" do vymazané pečící mísy (pekáčku, hrnce...) a dám ihned péct cca 30 minut na 230 stupnů. Poté ještě pro barvu ho nechám péct tak 10 minut bez pokličky.
- zjistila jsem také, že pokud pečete ze špaldové, tmavé chlebové mouky, žitné... je dobré si pekáček nejdříve tak 15 minut předehřát.