Čekám na nový život

26. ledna 2016 v 9:43 | Veronika B. |  Těhotenství
Je to tak, čekám... a není to zrovna krátká doba. Čekám už několik týdnů, přesněji řečeno - 38. týdnů. Čím více se ten 40. týden blíží, tím víc moje já bojí, ale zároveň moc těší. Abych zhodnotila celkově svoje těhotenství...

Rok 2015 byl plný změn, začlo to změnou práce, za kterou jsem moc vděčná, vzápětí se mi zadařilo probojovat se vysokoškolským studiem, stihla jsem se vdát, práci změnil i můj manžel, ale ta nejdůležitější změna přišla právě v podobě toho malého tvorečka.
Zprvu jsem nechápala, jak se nám to vlastně mohlo podařit v dnešní době plné spěchu, stresu a umělých oplodnění. Chvíli jsem proklínala život, proč mi to připravil ještě před svatbou, proč mi to zase kazí... ale v zápětí člověk pochopí, že se nesmí rouhat, je plno párů, které si přejí vidět na těhotenském testu dvě čárky a po roce snažení stále nic.

Pokud si člověk uvědomí, že v něm roste nový život, človíček, kterého má vést v tomhle světě, naučit ho základním hodnotám a principům v tomhle zmatku.... je to vážně jedním slovem zázrak. Čert vem ty ranní nevolnosti, celodenní nechuť k jídlu, únavu, bolesti v podbřišku... je to zkrátka dar mít dítě, své vlastní.

V prvním trimestru se člověk bojí, aby o tu malou fazolku nepřišel, bojí se o sebe, hlídá se, nejraději by si bříško opancéřoval, aby se tomu tvorečku nic nestalo. Ve druhém trimestru je to vážně nádhera. Člověk se žije s tím, že má dvě duše a užívá si každý pohyb a pohlazení malého stvoření. Bříško je tak akorát, aby nepřekáželo v příjemných chvílích a celkově si člověk užívá tu energii a pohodu. V posledním trimestru je to ale teda peklo. Zvláště poslední dny do porodu... ruce a nohy toho maličkého jsem všude, už se nezdá být tak maličký, tlak, který vyvíjí na močový měchýř je až neuvěřitelný. Přepadá Vás panika, že musíte otvorem o velikosti citronu vytlačit něco o velikosti grepu.

Ale čert to vem, pozitivní myšlení, úsměv... a čekat, kdy to konečně už přijde!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jůlie Jůlie | Web | 26. ledna 2016 v 13:17 | Reagovat

Ahoj, na tvůj blog jsem narazila náhodou a jsem za to ráda. V tomto článku, jsem si vzpomněla na sebe, jak jsem své první těhotenství prožívala před 2 lety já....ten strach ze všeho a hlavně z porodu :-) když se na to podívám zpětně, jen se pousměju a když se teď podívám na svou už 2letou princeznu, říkám si, že už to snad ani není pravda, že jsem byla těhotná a pak vozila kočárek s miminkem....tehdy jsem si říkala "už nikdy víc", ale teď už vážně uvažuju o tom, že do toho půjdu znova. Přeju hodně zdraví, rychlý porod a hodně radosti z miminka :-) Jůlie

2 Veronika B. Veronika B. | 26. ledna 2016 v 13:51 | Reagovat

ahoj Jůlie, jsem teprve nováček, ale říkala jsem si, že se s pár životními zjištěními začnu dělit... moc děkuju za Tvůj komentář, člověk má pak hned více síly a optimismu. Doufám, že vše proběhne v pořádku a Tobě přeji, aby k Tvému domovu přiletěl čáp co nejdříve :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama