Leden 2016

Jak připravit hezkou svatbu

30. ledna 2016 v 19:02 | Veronika B. |  Tipy
Dnes bych se chtěla podělit zkušeností, která některé z Vás teprve čeká. V podstatě se jedná o pokračování příběhu "Svatba". Jak jsem již zmínila, měla jsem téměř rok na všechny přípravy, které nás čekali. Nicméně, práce, škola, koníčky... a najednou se zdálo, že rok je hrozně krátká doba...

V dnešní době svatebních agentur můžete využít pomoci svatebních koordinátorek a nemusíte se o nic starat, ale já měla jasno, že pak nebudu na celé přípravy tak pyšná, když je za mě udělá někdo jiný... rozhodla jsem tedy, že se obejdeme bez všech koordinátorek a podrobných seznamů a zvládneme to sami.

Jako první a asi nejdůležitější, na čem jsme se s mužem shodli byl datum - 11. 7. 2015, já prosila, aby to bylo po státnicích, a červen mi přišel moc narychlo, proto až červenec, a číslo 11 je takové naše "výroční". Když se vybral datum, začali jsme hledat místo, rovnou jsem věděla, že nemám zájem o nějakou honosnou svatbu, ale normální hezkou a hlavně pohodovou atmosféru. Nějaké zámky, netradiční místa jsem vyloučila. Pohledali jsme na internetu a během hodiny jsme našli ve městečku Raspenava hotel, pod názvem - Hotel Zámeček. Je to kousek od Liberce a tak jsme se rozhodli, že se tam pojedeme podívat. Salonek pro cca 40 lidí, nádherná zahrada a příjemný majitel, bylo tedy jasné, že jiné místo se hledat nebude. Ani jsme si nepřipouštěli variantu, že by v červenci mohlo pršet... prostě, svatba bude venku, v zahradě.




Poté jsem našla informace na internetu, že je potřeba svatbu sladit do určitých barev. Manžel má rád černou, a mě to bylo poměrně jedno. Mám ráda teplé a příjemné barvy, ale vede u mě třeba zelená. Začala jsem hledat dorty, to mě přišlo mnohem důležitější než šaty (jsem vůbec ženská?!). Našla jsem skvělý dort, který mě ihned okouzlil... takže bylo jasné, že svatba bude zeleno-bílá (krémová).


Tento dort vychází cca na 70 porcí a kolem 5000,- Kč, já jsem raději zvolila výrobu mé kamarádky, která to zvládla dost obstojně - důležité bylo, že dort skoro nezbyl, všem strašně chutnal, nebyl tak sladký, plný ovoce a piškotového těsta - no dokonalé!

Začala jsem tedy řešit svatební výzdobu, tak jsem si zhruba řekla, jak bych chtěla, aby svatební tabule vypadala a zkrátka jsem objednala to, co se mi líbilo. Doporučuji servery:
http://www.nejkrasnejsi-svatba.cz
http://www.svatba-eshop.cz




Jinak co šlo, to jsem si vyrobila sama a nebo s pomocí mých kamarádek. Přišlo mi to mnohem osobnější a opravdu si člověk celé té události podle mě váží jinak. Vyrobila jsem pokladničku na blahopřání (a v těch obálkách také finanční dary, víte jak to je), kapsičku na kapesníček, na slzičky, košíčky na rýži a kvítky, dekoraci na auto ...



Nějak v listopadu jsme si udělali s mým mužem výlet do Prahy k Rýdlovi, u něj takřka hned vybrali prstýnky a doma je přes internet objednali. Ty nám přišly už v prosinci.


Šaty jsem nakonec vybírala až někdy v březnu, kdy už mi teklo do bot a každý chtěl vidět fotku. Doporučuji salón Angelika v Liberci. Měla jsem určitou představu a nakonec jsem skončila úplně jinde, ale šaty vybrány téměř po 15 minutách - nádhera... Potom jsem doladila šperky, boty a bylo hotovo. Na vlasy a makeup doporučuji šikovnou holčinu z Liberce Adélku Bursovou. Dojede domů, udělá podle představ. Manikúru jsem si vyrobila sama.


Různě jsem pokoupila takové ty věci jako modrý podvazek, lampiony, svíčky Ikea, lucerny Ikea ....

Manžel potom vyrobil svatební oznámení a různé ceduličky na stůl, jakožto grafik. Oznámení jsme vozili společně s koláčky, které upekla moje mamka někdy začátkem června - odragování od státnic. Koláčky byly 4 druhů - tvarohové, makové, ořechové a povidlové, klasicky do bílých košíčku, které jsem ozdobila zelenou mašlí. Moje babička upekla ještě takové oříškové větrníky, které jsme pak hostům dávali jako výslužku na svatbě.

Hudba byl trošku problém, DJ - drahá věc, Kapela - hodně drahá věc... a hlavně, jak vyhovět mladým, starším, prarodičům... nakonec jsme zvolili metodu notebooku a windows media playeru a udělali mix, který pak vlastně vyhovoval všem. Během obřadu nám z notebooku a repráčků hrál Yiuruma - výborný klavírista. Ani jeden z nás moc netančíme a neumíme to, ale jako svatební song jsme si vybrali Lanu del Rey - Young ang beautiful, byla to pro nás hodně tématická píseň... video ze svatebního tance nikdy nikomu neukážeme... šlapeme si na nohy, snažíme se o waltz, ale ten pocit je v nás a ten nám nikdo nevezme.

Termín svatby jsme si rezervovali už někdy v říjnu, ale na samotnou matriku jsme osobně zašli až někdy koncem května.

Hostinu jsme s majiteli Hotelu Zámečku domluvili koncem června a během pár minut - přípitek, knedlíčková polévka, svíčková, dort dovezeme, večeře - grilování a nějaké to ovoce a sýrové mísy... Za to velké díky, protože jídlo bylo výborné.

Květiny jsem řešila za minutu dvanáct, ale v dnešní době, kdy se obchodníci předhánějí a chtějí zákazníkovi vyhovět, tak nebyl problém i v malém městě sehnat kaly a nechat připravit květinu pro nevěstu, dvě pro maminky, 3 pro družičky, jednu malou na házení květinou a ženichovi do klopy. Květiny byly čerstvé, krásné, voňavé a vyšly na cca 3000,- Kč včetně těch, které jsme měli na svatebním stole a dortu. Malé květinářství v Jablonci nad Nisou - T.R.S.

Počasí byl akorát problém. S tím se nedalo nijak domluvit. Od pondělí do čtvrtka hodně pršelo. Smířila jsem se tedy s tím, že bude svatba vevnitř. V pátek jsme jely s holkama zámeček nazdobit, vše připravit a foukal neuvěřitelný vítr, bylo něco kolem 14 stupňů. V sobotu ráno jsem se ale probudila a obloha byla modrá, svítilo slunce a venku něco kolem 21 stupňů - prostě na přání. A jestli jsem byla nervózní? Vůbec ne, proč taky? Jediné co mě trošku trápilo, byl souboj s naším malým pokládkem, zda-li mě ušetří ranní nevolnosti nebo ne. Naštěstí jsem ten den neměla žádné potíže, pouze odpoledne na mě padla únava, a večer trošku nechuť k jídlu. Ale jinak bez výhrad.

Nějak jsem celou svatbu nehrotila, co bude, to bude, co nebude, holt nebude. Hlavně, když bude legrace a všechno vyjde. V tomhle jsem hodně narazila u svých kamarádek, které měly tendenci mi svatbu naplánovat do detailu... nicméně, s mým mužem jsme v tomto hodně spontánní a je pravda, že po půl roce každý na naši svatbu vzpomíná v hezkém s komentáři, že na takový supr svatbě ještě nebyli... Musím říct, že někdy je lepší se vyhnout detailnímu plánování, však to zklamání z toho, když to nevyjde dle představ musí být hrozné... my jsme improvizovali a všechno dopadlo dobře. Hosté se bavili, my jsme si to užili, já tedy bohužel s mým prvním trimestrem musela odolávat jídlu, tak moc bych si dala, ale žaludek si myslel něco jiného....

Na závěr přidávám pár fotografií a někdy v dalším článku dorazím ten zbytek ze svatby... ten průběh, jaké to vlastně bylo :-)


Pouze pro ženy

27. ledna 2016 v 7:14 | Veronika B. |  Těhotenství
Dnes v noci jsem nemohla skoro vůbec spát, vzhledem k tomu, že manžel odjel za pracovními povinnostmi a já "čekám", tak jsem se při každé větší křeči budila, aby mi náhodou nepraskla voda.... Napadlo mě, že sepíšu pár takových poznámek o začátku těhotenství, protože si uvědomuji, že informací je všude dostatek, ale tohle je moje zažitá zkušenost, která by mohla nejedné dívce, ženě pomoci. Proto článek s nadpisem pouze pro ženy (ono jsou i ta dva předchozí :-) ).

Otěhotněla jsem na konci května, nechci se rouhat a říct omylem, ale miminko jsme plánovali zkrátka po svatbě, která měla nastat v červenci. Sama nechápu, jak se to mohlo zadařit, měla jsem od začátku roku zdravotní problémy, náročnou práci na směny a do toho jsem studovala vysokou školu. Nicméně jsem v březnu škončila v zaměstnání, které mě už dost vysilovalo vzhledem k celodenním, nočním směnám. Ihned jsem našla práci, na jednosměnný provoz, od pondělí do pátka. Cítila jsem se i víc psychicky v pohodě, protože jsem vlastně konečně začala žít normální život, až na tu školu. Čekaly mě zrovna v červnu státnice. Ale z posledních sil jsem to chtěla už nějak dodělat. Přišel den "D" a já šla tedy na popravu, která nakonec dopadla na červený diplom. Osobně si toho vážím, protože jsem první v naší rodině, kdo dosáhl vůbec na vysokou školu. Není to nic, čím bych se chtěla vychloubat, dnes už má titul hodně lidí, ale u nás v rodině je zkrátka řemeslo pro život. Nicméně pokud máte za tchána PhD., tak se počítá vše. Tolik k vzdělání, jinak si osobně myslím, že řemesla neuvěřitelně chybějí a studovaných lidí, bez praxe, kteří vlastně nic moc neumí, je hodně. Ale o tom zase někdy v dalším článku.

Abych se tedy vrátila k tomu časovému úseku, 5. 6. 2015 jsem tedy zakončila vysokou školu a manžel mě večer pozval na večeři, společně s mými prarodiči, kterých si moc vážíme. Objednala jsem si lososa, protože jsem to tedy chtěla oslavit... Nicméně mi ta ryba smrděla tak strašně, že uhnilá noha snad voní líp! Tušila jsem, že všechno bude jen stres, ztažený žaludek, nervy... Jsem velký jedlík hermelínu a nivy. Ale následující dny jsem nedokázala celkově moc dobře snídat. Hermelín se najednou stal mým úhlavním nepřítelem, nechápala jsem proč. Po několika dnech jsme s manželem vtipkovali, že možná budu těhotná, ale nepřikládala jsem tomu velkou váhu, zpoždění přece zapříčinil stres ze státnic...

Po pár dnech, kdy jsem zjistila, že ráno vstanu, jsem jak kdybych flámovala celou noc, jdu do práce, hlava mi padá už po půl hodině, přijdu z práce, jdu spát, vstanu pouze k večerní hygieně a zase jdu spát... že je něco špatně. Ale říkala jsem si, že možná za to může "ten klid", který jsem tak dlouho potřebovala a musím všechno dospat. Nicméně jsme jeden večer s manželem vyrazili do města, on se svým kolegou a já se svou švagrovou. Dala jsem si vinný střik, který mi absolutně nechutnal. Něco kolem desáté večer jsem psala manželovi, že můžem jít domů, že jsem unavená, jak je na tom on. Ihned odepsal, že je také grogy, že dopijí pivo a vyzvedne si mě. Šli jsme domů pěšky, cca 15 min od centra jsme měli bydlení. Celou cestu jsme plánovali, jak si jen odbudeme hygienu a natáhneme se do postýlky a rychle usneme. Před odchodem do města jsem si ale udělala na přání manžela těhotenský test, viděla jsem, že tam leze jedna čárka a tak jsem test odhodila na okno a utíkali jsme do města. Když jsme se vrátili domů, zjistila jsem, že je tam druhá slabší čárka. Ihned jsem napadla manžela, že si ty vtípky taky může odpustit a nedokreslovat tam čárky zbytečně. (tato situace se totiž dříve opravdu stala, manžel si dělal legraci a dokreslil tam v začátcích našeho vztahu čárku navíc - už tehdy mě vystrašil!). Hádali jsme asi 15 minut o té pitomé čárce navíc, než nám došlo, že se tady nejedná o čárku, ale že tedy opravdu budeme tři. Pochopitelně únava opadla, celou noc jsme byli vzhůru a radovali se, já gůglila, jak o život.

Další den jsem volala na gynekologii, protože jsem byla shodou okolností za pár dnů objednaná - haha, abych si oddálila menstruaci kvůli svatbě a svatební cestě. Takže jsem asi za 3 dny šla na kontrolu a zjistila, že jsem v 5. týdnu těhotenství. Vlastně se jedná o takový černý flek na fotce. Měli jsme velkou radost, nicméně mi bylo ihned doporučeno, vzhledem k mému zdravotnímu stavu, ať se zatím s novinkou nechlubíme. Snažila jsem si tedy nepřípouštět, že na mě teď závisí život někoho jiného a tak jsem raději nic moc neřešila. Bohužel jsem to moc podcenila a některých věcí lituji.. a až teď se konečně dostáváme k těm bodům, které Vám chci předat.

Nikdo mi neřekl, že bych měla už před početím užívat kyselinu listovou. Jestli plánujete těhotenství nebo jste zjitily, že jste těhotné, šupky dupky do lékárny. Nikdo mi neřekl, že se nemají jíst plísně. Hermelín, niva - řekla bych ale, že tělo je docela dobrý vynález přírody a možná Vám to přestane chutnat samo, jako mě. Nikdo mi neřekl, co zabere na ranní nevolnosti. Začala jsem zvracet od 6. týdne až do 14. týdne. Nebylo to pěkné, ráno jsem otevřela oči a hned vedle postele měla kbelík, ani bych nedoběhla.... Velký obdiv patří mému muži, který téměř každé ráno vyběhl z postele a držel mi vlasy, hladil mě po ruce a stál tam u mě! Měla jsem tak velké křeče do žaludku, že jsem vždy slezla z postele na zem, na všechny čtyři a zmohla se jen na zvuky, které můj manžel nazýval, že jsem velociraptor. V práci jsem jakštakš přežila, ale oběd jsem si vždy musela vzít do krabičky a jíst po malých porcích poté v kanceláři, abych neudělala ostudu v jídelně. Nikdo mi taky neřekl, jak můžou být omáčky z protlaků zákeřné. Nikdo mi taky neřekl, jak je žádoucí nosit vhodné spodní prádlo. Totiž na našem trhu jsou různé varianty, některé jsou velmi sexy, působí opravdu krásně, ale v těhotenství jsou velmi nežádoucí. Ano mluvím o spodním prádle jménem tanga. Taky jsem si neuměla představit, že se jich vzdám, ale ejhle, jak se všechno prokrvuje, atd atd. mohou vznikat nepříjmné problémy... pokud nevíte, o čem mluvím, zadejte si do google výraz "hemeroid". Nikdo o tom moc mluvit nechce, ale mělo by se. Nastávajícím maminkám neznalost může způsobit opravdu choulostivý problém, proto to vytahuju právě teď a tady. A poslední věc, kterou bych ráda zmínila, pijte vodu, vodu, vodu. Nepijte slazené nápoje a hlavně ne černé čaje, které odvodňují. Káva se také nedoporučuje, já se vyhla za celou dobu i latté. Přišlo mi, že člověk do sebe cpe tolik, že nechci tomu tvorečkovi ubližovat ještě kofeinem. Ale nastala doba, kdy mi na zvracení pomohla vždy coca cola po lžičkách. Což je také svinstvo, ale bylo to tak 3x za celou dobu.

Nastávajícím maminkám, které přišly na můj článek a dočetly až sem, jsou v začátcích, bych poradila, aby měly na stolečku u postele připraven třeba piškot nebo kus rohlíku a klidně během noci si trošku daly. Já jsem pak zjistila po čase, že ráno opravdu zvracím hlavně z hladu. Pomohl mi cukr, takže piškot byl u mě na denním pořádku. Proto jsem také od 10. týdne zvracela jen tak 3x za týden. Výborné jsou také zázvorové produkty, jako lízátka, bonbony, ale doporučuju ze zdravé výživy. Vyhýbejte se plísním, syrovému masu, přeslazeným nápojům, alkoholu a dlabejte kyselinu listovou. Já osobně mohu doporučit Femibion. Hodně odpočívejte, choďte pomalu, žádné prudké pohyby, žádné teplé koupele a pozor na citrusy, které mi kyselily žaludek. Pevné a prodyšné prádlo! A pozor na všechny různé majonézy, saláty, kupované šlehačkové věci...

Měla jsem hrozné chutě na sladké, tak mohu doporučit špaldové palačinky. Ty dělám dodnes a budu dělat dál. Špaldová mouka je drahá, ale prospěšná.

Jednoduchý recept od oka:

do mísy si vsypeme trochu špaldové mouky, přidáme vejce, špetku soli, mléko. Musíme odhadnout správnou konzistenci těsta. Já poté smažím pouze na teflonové pánvy, s kapkou olivového oleje. Výhodou je, že když je palačinka z jedné strany hotová, sama se odlepí, vyhodím ji do vzduchu a tím otočím.

Poté pomažu domácí marmeládou, či bílým jogurtem, nacpu tam "kilo" ovoce, banány, jahody, kiwi... co zrovna seženete a můžete posypat ovesnými vločkami, chia semínky, lněným semínkem, a místo cukru používám agávový sirup.

Pokud by někoho zajímala příprava palačinek více, nechť se ozve, udělala bych třeba nějaký fotopostup :-)

Tolik ode mě asi prozatím, určitě jsem zapomenula na hodně věcí.... ale ráda se k nim vrátím v jiném článku.

Velký obdiv, že jste můj výplod dočetli až sem.

Svatba

26. ledna 2016 v 12:53 | Veronika B. |  Život
To je sen každé ženy, ne, že ne. Každá chce být alespoň jednou ve svatebních šatech, ta která tvrdí, že ne, ta se jistě potkala s nepříjemnou událostí v životě svém nebo někoho jiného.

Já jsem si tuhle situaci ve svém životě představovala asi s každým přítelem, jak už to tak bývá.
Logicky, pubertálně, první přítel byl automaticky můj manžel, i když mi bylo 15, byl to pochopitelně ten pravý. Jak jinak. Po asi 3. rozchodu ve svém životě jsem pochopila, že to není taková hračka. Je jasný, že když mi někdo neříká denně ta dvě kouzelná slůvka, je to ihned špatný partner. V pubertě si vždycky nějaký ty mouchy najdeš. Ale zjistila jsem, že za to můžou hormony nevybouření. Nějak nás to samo navádí, ať hledáme a lovíme v těch nejlepších vodách a tu onu zlatou rybku najdeme.

Můj manžel byl dlouholetým kamarádem, se kterým jsem si nikdy neuměla představit paradoxně ani vztah. Stejně praštěnej, jako já, stejně blbej, jako já, co by z tohohle asi vzniklo? Záhadným způsobem se nějak stalo, že nás stejně osud svedl dohromady a začali jsme spolu tedy chodit. Svatba pro mě nepřipadala absolutně v úvahu, protože se jednalo jen o poblouznění a jisté pobavení. Tak jsem smýšlela, protože jsem si říkala, že takovej blázen být nemůže, aby byl zrovna s semnou.

Buď, jak buď, požádal mě o ruku, 15. 8. 2014 a 11. 7. 2015 jsem se stala jeho ženou. Pocit, který mě v tu chvíli naplnil, bych přála zažít každému. Je to nádhera. Žádost o ruku … nebylo to takové to ubrečené, celé šťastné, vlastně mi to v tu chvíli přišlo jako samozřejmost, kterou si v životě musím zažít, právě s ním. Ano, srdíčko plesalo radostí, hormony maximálně napružené, ale asi ty dojemné situace jsou vážně jen ve filmech. Nevím, dobré víno, skvělé jídlo, příjemný sex je lepší než potok slz radosti.

Přišla taková ta doba, kdy se to hodilo říci ostatním. Znáte to, babičkám, dědečkům, maminkám a tatínkům.. kamarádům…. Já, člověk, který rád všechno nechává před světem ukryto a pak dělá …. "tys to nevěděla, jo"?… ono tamtamy fungují dobře… takže proč to taky všem říkat, že? Nicméně o oznámení našeho budoucího sňatku, zase někdy příště… a co teprve plánování svatby.. no jéje, to bylo!

Čekám na nový život

26. ledna 2016 v 9:43 | Veronika B. |  Těhotenství
Je to tak, čekám... a není to zrovna krátká doba. Čekám už několik týdnů, přesněji řečeno - 38. týdnů. Čím více se ten 40. týden blíží, tím víc moje já bojí, ale zároveň moc těší. Abych zhodnotila celkově svoje těhotenství...

Rok 2015 byl plný změn, začlo to změnou práce, za kterou jsem moc vděčná, vzápětí se mi zadařilo probojovat se vysokoškolským studiem, stihla jsem se vdát, práci změnil i můj manžel, ale ta nejdůležitější změna přišla právě v podobě toho malého tvorečka.
Zprvu jsem nechápala, jak se nám to vlastně mohlo podařit v dnešní době plné spěchu, stresu a umělých oplodnění. Chvíli jsem proklínala život, proč mi to připravil ještě před svatbou, proč mi to zase kazí... ale v zápětí člověk pochopí, že se nesmí rouhat, je plno párů, které si přejí vidět na těhotenském testu dvě čárky a po roce snažení stále nic.

Pokud si člověk uvědomí, že v něm roste nový život, človíček, kterého má vést v tomhle světě, naučit ho základním hodnotám a principům v tomhle zmatku.... je to vážně jedním slovem zázrak. Čert vem ty ranní nevolnosti, celodenní nechuť k jídlu, únavu, bolesti v podbřišku... je to zkrátka dar mít dítě, své vlastní.

V prvním trimestru se člověk bojí, aby o tu malou fazolku nepřišel, bojí se o sebe, hlídá se, nejraději by si bříško opancéřoval, aby se tomu tvorečku nic nestalo. Ve druhém trimestru je to vážně nádhera. Člověk se žije s tím, že má dvě duše a užívá si každý pohyb a pohlazení malého stvoření. Bříško je tak akorát, aby nepřekáželo v příjemných chvílích a celkově si člověk užívá tu energii a pohodu. V posledním trimestru je to ale teda peklo. Zvláště poslední dny do porodu... ruce a nohy toho maličkého jsem všude, už se nezdá být tak maličký, tlak, který vyvíjí na močový měchýř je až neuvěřitelný. Přepadá Vás panika, že musíte otvorem o velikosti citronu vytlačit něco o velikosti grepu.

Ale čert to vem, pozitivní myšlení, úsměv... a čekat, kdy to konečně už přijde!